Matej Augustín, manažer původem ze Slovenska, stojí u řečnického pultíku v soudní síni justičního areálu Na Míčánkách. Má na sobě už třetí den modrý oblek s bílou košilí a kravatou. „Abych se mohl podívat svým dětem do očí,“ reaguje na otázku jednoho obhájců, proč se rozhodl podat svědectví v kauze Dozimetr.
Augustín měl původně sedět na lavici spolu s dalšími obžalovanými, třeba se zlínským lobbistou Michalem Redlem, podnikatelem Pavlem Kosem nebo pražským exradním Petrem Hlubučkem. Ty viní žalobce z toho, že založili zločineckou organizovanou skupinu, která měla ohýbat zakázky v pražském dopravním podniku.
Jenže po podání obžaloby se něco změnilo a Augustín v průběhu letoška začal na policii vypovídat a hrát o dohodu o vině a trestu. Státní zástupce Adam Borgula následně obžalobu na Augustína stáhl.
Bývalý ředitel ekonomického odboru v pražském dopravním podniku tak tři dny vypovídal jako svědek. Očekávalo se, že jeho výpověď může být poměrně třaskavá. A ačkoliv nešlo o nějakou malou petardu, na atomovou bombu nakonec také úplně nedošlo.
Vyňatý
Právě okolo Augustínovy pozice v rámci celého soudního procesu se ve střetu strhla nejživější debata. Redlův obhájce Pavel Pechanec totiž během Augustínova výslechu požadoval, aby byl u soudního jednání přečten Augustínův výslech na policii, který poskytl až po podání obžaloby.
Podle Pechance jsou v protokolu výslechu informace, které přímo souvisí se soudní kauzou. Předseda senátu Jakub Kriebel ale na to odmítl přistoupit. Argumentoval tím, že protokoly jsou součástí jiného případu a není možné je tím pádem předčítat veřejně.
Z argumentů obhájců bylo patrné, že Augustína chtějí konfrontovat s možnými nesrovnalostmi mezi jeho výpovědí na policii a u soudu.
Ani přes několikaminutovou disputaci ale soudce Kriebela neobměkčili. Nicméně i Kriebel poznamenal, že jde o velmi nestandartní situaci, se kterou se výhledově bude muset vypořádat.
Jakub Mikel
Kdo byl ve skupině
V průběhu tří jednacích dnů zaznělo ze strany Augustína poměrně mnoho informací. Svou výpověď hned v pondělí zahájil tím, že se přiznal k účasti na zločinecké organizované skupině.
Popsal, že na jejím vrcholu stáli lobbista Redl a podnikatel Kos. Dalšími členy byl podle Augustína byl ještě podnikatel Zakaría Nemrah, který se věnoval stavebnictví a podnikatel v IT Pavel Dovhomilja.
V jeho výčtu ale chyběl exradní Hlubuček. Ten podle Augustína ke skupině okolo Redla nepatřil. Augustín také popsal, že celá skupina byla z jeho pohledu poměrně volné sdružení lidí, kteří se bavili o možnostech řešení zakázek, ale nikdo vysloveně nerozdával rozkazy co má kdo dělat.
Na to po Augustínově výpovědi reagoval Redl s tím, že z jeho pohledu to dokazuje, že vlastně žádná zločinecká skupina neexistovala a Augustín pojem používá pouze proto, aby dosáhl na dohodu o vině a trestu u státního zástupce.
Vyděrač Guči
Augustín ve své výpovědi opakovaně narážel na roli podnikatele Dovhomilji. Ten v případu figuruje už téměř od počátku v roli spolupracujícího obviněného, který státnímu zastupitelství a policii pomáhá s vyztužením důkazů.
Podle Augustína to ale přitom byl Dovhomilja, kdo reálně sháněl pro celou skupinu peníze. Měl je dostávat od dodavatelů dopravního podniku za to, že budou moci dál dostávat zakázky. Tyto peníze si pak měla skupina kolem Redla dělit. Augustín dokonce, jak se ukázalo u soudu, během jedné z výpovědí na policii označil Dovhomilju za vyděrače.
Sám Augustín ale připustil, že kdyby firmy úplatky neposkytovaly, nejspíše by se vlastně nic nestalo. „Byly asi zvyklé, že se musí platit do stranických pokladen,“ spekuloval exmanažer nad tím, proč firmy i tak peníze dávaly.
Augustín si podle svých slov během spolupráce s Redlovci za zhruba tři roky přišel na úplatcích na 1,2 miliony korun. Většinu financí vylákaných od firem údajně spolky stranické pokladny hnutí STAN a TOP 09. Oba politické subjekty již v minulosti toto popřely.
Úzké provázání Redlovců na politiku je ale aktuálně již nezpochybnitelné. Sám Augustín byl do dopravního podniku nominován za TOP 09. Přiznal blízké vztahy s Jiřím Fremrem, pravou rukou Jiřího Pospíšila.
Když hrozilo Augustínovo odvolání z představenstva dopravního podniku, podržela jej prý právě TOP 09, hlavně bývalý místostarosta Prahy 9 Marek Doležel, který seděl v dozorčí radě dopravního podniku.
Spory s generálem
Zatímco ke STAN a TOP 09 měli Redlovci blízko, problém dlouhodobě představoval tehdejší generální ředitel dopravního podniku Petr Witovsky. Ten byl nominantem hnutí Praha Sobě a s Augustínem se neměli rádi.
K ostrému střetu mezi Witovským a Augustínem došlo ohledně projektu renovace stanice Nové Holešovice. Podle Augustína prosazoval Witovsky a tehdejší náměstek pro dopravu Adam Scheinherr variantu toho, aby projekt dělal dopravní podnik ve spolupráci se společností Karlín Group podnikatele Serge Borensteina.
Augustín byl ale proti a tlačil variantu společného podniku s CPI podnikatele Romana Vítka. Podle Augustínovy výpovědi hlavně kvůli výhodnosti celého projektu. Zároveň ale připustil, že skupina měla mít od Vítka za prosazení zájmů CPI údajně slíbeno 50 milionů korun.
K penězům se ale nikdy nedostali. Dosavadní výpovědi, které v uplynulých měsících u soudu zazněly začínají totiž Redlovu skupinu vykreslovat jako organizaci, která se sice činila, ale policie proti ní zakročila dřív, než stihla obsadit skutečně zásadní posty.
Z odposlechů přitom vyplynulo, že si Redl myslel na ovládnutí místa primátora a získání pozic v rámci Českých drah.
ot%C5%99%C3%A1sl%20Dozimetrem.%20Co%20%C5%99ekl%20p%C5%99ed%20soudem%20August%C3%ADn%3F){kind=link}