Pro začátek, abyste mě i čtenáře uvedla do tématu: Jaké jsou momentálně hlavní metody digitální války, které Rusko využívá?
Začala jste docela těžkou otázkou. Je opravdu složité odpovědět jen několika větami, protože vidíme, že Rusko se momentálně snaží zneužít všechny dostupné způsoby, jak manipulovat společností. Cílí na různé publikum skrze různé prostředníky a metody.
Vytváří vlastní síť šiřitelů narativů a kanálů od televizních stanic až po marginální anonymní skupiny na Telegramu. Budují celý systém, do nějž zapojují jak lidi, kteří těmto narativům reálně věří, tak koordinované „zesilovače“, kteří názory pouze předstírají. Ti pak šíří ruskou propagandu online i offline. A samozřejmě stále používají staré metody, jako jsou politické loutky nebo různé nevládní organizace, které jsou kryty ruským vlivem. Těch metod je zkrátka obrovské množství, liší se i podle kontextu země a stojí za nimi obrovské zdroje.
A pochází tyto zdroje i přímo z ruského státního rozpočtu?
Ano, ruská vláda posílá na informační vliv miliardy rublů ročně. Začíná to penězi pro RT (Russia Today), Sputnik a další státem kontrolovaná média. Chápeme však, že část tohoto rozpočtu je skrytá. Jde přímo od tajných služeb nebo vojenských organizací.
Ruská armáda má dokonce celé oddělení pro informační vliv. Například na samém začátku plnohodnotné invaze tyto jednotky vytvořily síť lokálních telegramových kanálů pro různá ukrajinská města. Vypadaly jako místní anonymní informační zdroje, ale ve skutečnosti se snažily legitimizovat okupaci a vykreslovat ruské vojáky jako zachránce. Tyto kanály byly koordinovány přímo jednotkami ruské armády. Vidíme tedy úzkou spolupráci mezi médii a armádou.
Cílí kampaň plošně na všechny, nebo existují specifické sociální skupiny, které jsou zranitelnější?
Vždy mluvíme o zranitelných skupinách, ale obecně se snaží pokrýt co nejvíce lidí. Některé operace jsou tvořeny pro celý národ, jiné cílí specificky na rusky či anglicky mluvící obyvatelstvo v EU nebo USA. Největší zdroje jsou vynakládány na politiky, protože mohou sloužit jako nejlepší šiřitelé. Dále jsou častým terčem ukrajinští muži, na které míří dezinformace na téma mobilizace a armády.
Rusko se také zaměřuje na teenagery. Ty se pokouší rekrutovat přes herní chaty a sociální sítě pro teroristické útoky, sledování objektů nebo špionáž. Vždy také záleží na tom, na jaké platformě se pohybujeme, protože volba platformy je způsob, jak zasáhnout konkrétní věkovou či sociální skupinu.
Jak to vypadá, když to zasáhne feed běžného uživatele? Předpokládám, že to není jen stereotypní tweet typu „válka je falešná“.
(směje se) … Ne, rozhodně je to mnohem komplexnější. V roce 2022, hned po začátku invaze, opakovali klasické narativy o „bratrských národech“, „denacifikaci“ a „demilitarizaci“. Ale po měsíci, kdy pochopili, že Kyjev za tři dny neobsadí, přepnuli na jiná témata. Začali pracovat na prohlubování vnitřních rozporů v jednotlivých zemích. Na Ukrajině už otevřeně proruské narativy nefungují – nikdo nechce poslouchat o bratrství, když na něj padají rakety.
Proto začali brát reálné problémy a ty masivně zesilovat. Zaměřují se hlavně na téma korupce a problémy s mobilizací a náborem do armády.
Už nevytvářejí tolik přímých lží a deepfakes. Vezmou reálný lokální konflikt nebo problém a nafouknou ho tak, aby vytvořili iluzi, že jde o obrovský celonárodní konflikt. Tím zvyšují úzkost ve společnosti a snahu válku ukončit podle ruských pravidel. Naštěstí většina ukrajinské společnosti stále není připravena na tyto podmínky přistoupit a vzdát se území.
Proto je dnes ruský vliv tak těžko prokazatelný. Nemluví o hodných ruských vojácích, ale mluví o „špatných Ukrajincích“, o konfliktech mezi lidmi doma a v zahraničí, o jazykových sporech nebo o incidentech ve školách. Využívají algoritmy sociálních sítí postavené na principu rage-baits (obsah vyvolávající vztek - pozn. red.) a pumpují do nich negativní emoce.
Yuliia Dukach je vedoucí oddělení vyštřování dezinformací v mezinárodní technologické společnosti OpenMinds. Je expertkou na výzkum dezinformací s více než sedmiletou praxí v datové žurnalistice a investigativě. Její práce získala řadu mezinárodních uznání, například ocenění Information is Beautiful Awards nebo Sigma Award. Specializuje se na využití programovacích jazyků Pythonu a R a využití umělé inteligence k provádění analýz a odhalování propagandy a online dezinformací.
Zmínila jste, že úplné lži a deepfakes už nejsou tak populární. Proč tomu tak je?
Zaprvé, dají se snadno vyvrátit. Deepfakes se Zelenským sice mají velký dosah, ale jakmile je experti označí za podvrh, platformy je začnou blokovat.
Pokud ale vytvoříte video s neznámou osobou, která říká: „Já si myslím tohle a věřím tomuhle,“ nemůžete vyvrátit něčí názor. A obrovská část ruského vlivu dnes probíhá právě formou prezentace osobních názorů. Když na sociálních sítích vidíte, že tento názor sdílí obrovské množství profilů, začnete věřit, že je to legitimní a většinový názor společnosti.
Jiří Hynek
Jaké jsou největší mýty o fungování trollích farem?
Lidé si pořád myslí, že trollové jsou lidé sedící v nějaké kanceláři v Petrohradu. Tím podceňují měřítko problému. V roce 2014 to tak bylo, existovaly dva typy: algoritmy (které šířily duplicitní komentáře a daly se snadno odhalit) a placení lidé (trollové), kteří psali manuálně. Ti dělali chyby, kvůli jiným časovým pásmům psali v noci a měli hroznou ukrajinštinu, protože používali automatické překladače, což vedlo k vtipným chybám, kdy například slangový výraz pro „strčit někoho do autobusu“ přeložili jako „strčit do náhrdelníku“.
Dnes s generativní AI a velkými jazykovými modely je jejich ukrajinština, i jiné jazyky, dokonalejší než u mnoha rodilých mluvčích. Už nemůžete odhalit bota podle jednoho textu. Musíte analyzovat behaviorální vzorce uživatele. Například že účet napíše sto komentářů denně do deseti různých chatů nebo v každém druhém komentáři zmiňuje Zelenského.
Dnes lze s AI provozovat trollí farmu extrémně levně. Centrum NATO StratCom nedávno udělalo experiment s komerčním modelem agentní AI. Zadali mu úkol vytvořit vlivovou operaci. AI agent pak dokázal sám vytvořit boty, dát jim role, generovat narativy, vizuály, vybrat platformy a po týdnu sám vyhodnotit svou úspěšnost a navrhnout další kroky. To vše zcela bez lidského zásahu. Během jednoho až dvou let mohou sociální sítě jako Facebook nebo Threads čelit krizi, kdy lidé přestanou tyto platformy používat, protože zjistí, že komunikují pouze s roboty.
Kdo momentálně vyhrává v závodě mezi Ruskem zdokonalujícím AI boty a technologickými firmami vyvíjejícími AI detektory?
Je to neustálý boj, ale momentálně mají navrch útočníci. Mají totiž obrovskou motivaci. Pro technologické firmy jako Meta je detekce jen nákladová položka, která jim nepřináší žádný zisk. Dělají to víceméně jen pod tlakem vlád nebo Evropské unie.
Když se podíváte na oficiální zprávy TikToku, chlubí se tím, že za měsíc smazali v rámci neautentického chování na Ukrajině třeba 50 účtů. Přitom externí vyšetřování zablokovalo přes 10 000 účtů. Snaha platforem je tedy zjevně nedostatečná.
Redakce
Ukrajina slouží jako testovací laboratoř pro celou Evropu. Jaké ponaučení, které Ukrajina získala, zbytek Evropy stále ignoruje?
Máme skvělou expertízu v detekci dezinformací, a Evropa se v tom už také zlepšuje. Nejdůležitější lekce ale zní: Nestačí být jen v defenzivě. Nestačí dezinformace pouze detekovat a vyvracet.
Je to jako s útoky dronů. Můžete se bránit, ale úspěšní začnete být až tehdy, když vaše vlastní drony začnou přenášet válku hluboko na území nepřítele. To samé platí v informačním prostoru. Musíme pracovat na destabilizaci samotného ruského režimu. Musíme způsobit, aby autoritářské režimy byly samy zranitelné a musely se bránit, což omezí jejich kapacity útočit na nás. Pak si budou muset vybírat priority a alespoň nebudou působit všude.
A kam byste na této škále ruských priorit zařadila Českou republiku?Česká republika je pro Rusko rozhodně prioritou. Vidíme to z mnoha vyšetřování místních médií a nevládních organizací. Rusko se velmi snažilo ovlivnit volby v ČR, má zde své loutky a hlasy, které může amplifikovat. Ale věci se mění a s větší osvětou a detekcí se naše společnosti stávají odolnějšími. Pořád se snažím být optimistkou.
Autor: Hermína Amrichová, spolupracovnice redakce
