Po změně vlády se obvykle mění řada vedoucích funkcí na různých institucích. Jak je to se státním zastupitelstvím? Hrozí, že i státní zastupitelství bude nějakým způsobem dotčeno?
Možná bych na úvod chtěla říct jen obecnější větu. Justice obecně a to jak soudy tak státní zastupitelství, které do širší justice patří, by neměly vůbec zaznamenat změnu vlády. A to tím myslím zaznamenat v tom, že by ve vztahu k nim byly směřovány jakékoliv tlaky na okamžité změny po nástupu politické reprezentace.
Myslím, že je to otázka debaty o správě, dalším rozvoji institucí justice, ale nikoli o tom, aby se justice měla obávat, že dojde k nějakým překotným změnám a tlakům na její rozhodování.
A co informační záležitosti? V minulosti jsme zaznamenali, že se někteří ministři chtěli dostat k informacím z trestních řízení...
Na jedné straně je to otázka zákonné definice. Zákon o státním zastupitelství ministrovi umožňuje získat informace a to ze dvou základních důvodů: tou první je interpelace, to znamená, pokud je jako člen vlády v rámci výkonu poslanecké interpelační iniciativy dotazován na konkrétní skutečnosti. A ta druhá je, pokud ministr potřebuje informace z fungování státního zastupitelství pro výkon své působnosti. A tady se bavíme o justičním dohledu, především také kárnému oprávnění, které je svázáno s možným regresem vůči státnímu zástupci.
Nějak historicky jsou tyto pravomoce ministra nastaveny, my s nimi umíme pracovat. Pro nás je vždy zásadní, abychom zvážili, když odpovídáme na jakoukoli takovou žádost, naplnění účelu trestního řízení. To znamená, že my můžeme poskytnout, musíme a na druhé straně zase můžeme jen tehdy, pokud je zákonný důvod, jeden z těch o kterých jsem mluvila, a vedle toho ještě předáním takové informace nedojde ke zmaření naplnění účelu trestního řízení. A to je na naší úvaze. Někteří ministři se dotazovali více, někteří méně. Různě své dotazy formulovali. Ale státní zastupitelství se řídí těmi dvěma zásadami, které jsem řekla.
V souvislosti s novým ministrem Jeronýmem Tejcem se mluví o Zdeňku Koudelkovi (za SPD) jako o náměstkovi (Koudelka je v současné době již jmenován náměstkem - pozn. red.). Nejste trochu znepokojena tím jménem? Pan Koudelka měl dlouhodobé spory s vedením státního zastupitelství...
Ne, nejsem. To je politika. Ministři si vybírají své náměstky, nesou politickou odpovědnost a je to jejich politické rozhodování. A já vyčkám tomu, jak ministerstvo obsazeno bude a budeme standardně jednat tak, jako tomu bylo v minulosti.
Zdeněk Koudelka byl mimo jiné i odpůrcem detašovaného pracoviště NSZ v Praze. Z vnějšího pohledu se zdá, že je tam nějaká rovina sporu mezi vámi...
Určitě nebudu ani komentovat, ani řešit spory, které politik, který dělá politiku a jedná se o politiky vzkazuje přes média a přes nějaké své blogy. To není komunikační linka, kterou já bych chtěla vést. Jsou to informace, které znám, ale není vůbec žádný důvod, proč je komentovat.
Redakce
Začíná nový rok. Můžeme zmínit nové trendy kriminality u nás? Jaké činy a nemyslím bagatelní teď vévodí v Česku?
Možná je třeba tou bagatelní trestnou činností začít, abychom si řekli, že Česká republika je velmi bezpečnou zemí. A ukazují na to právě i celková data. Je potřeba je vykládat v kontextu, protože 70 procent kriminality, alespoň za roku 2024 a já předpokládám, že pro rok 2025 to nebude o tolik jiné, tvoří majetková trestná činnost a z ní většinu tvoří krádeže, což jsou ve většině trestné činy bagatelní povahy. Už to ukazuje na jistou míru bezpečnosti. Vedle toho ale máme samozřejmě různé trendy v dalších druzích kriminality.
To co mě obecně znepokojuje, je kyberkriminalita. Tím jak se nám přesouvají různé aktivity našeho dříve tradičního způsobu života (ale co už je dnes tradiční v tom dynamicky se vyvíjejícím světě). Kriminalita v kyberprostoru se nám znásobuje. Když se podíváme deset let nazpátek tak jsme se pohybovali v nějakém čísle tisíc, pět let nazpátek osm tisíc a teď se pohybujeme někde na čísle osmnáct dvacet tisíc. A to je registrovaná kriminalita. V tomto druhu kriminality je také velká míra latence. To znamená že poškození vůbec neoznamují, že byli předmětem nějakého majetkového útoku, pokud jsou to částky, které jsou ochotni si vnitřně sami v sobě srovnat s tím, že oznámit policii takovéto jednání je pro ně při srovnání s tím, jaká majetková škoda jim byla způsobena, zanedbatelné.
Značnou část takových jednání neoznamují ani subjekty, které brání naše finance a vyvíjení právě opatření proti tomu, aby účty a peníze byly ochráněny na různých investičních platformách. A pro ně je to otázka reputační. Tady si musíme říci, že nějaké vyšší procento k tomu ještě musíme připočítat.
Jakub Mikel
A proč mne to nenechává klidnou? Protože novým trendům odpovídá nový styl páchání kriminality a to jsou takzvané e-důkazy, elektronické důkazy v kyberprostoru. Kyberprostor umožňuje pachatelům zčásti anonymitu, která je nebývalá oproti tomu kdy jste se dopustil podobného jednání v reálném světě, kdy jste chtěl někoho podvést, většinou jste se mu musel nějak prokázat, pokud to nebylo cestou elektronických prostředků, dnes je ta identita skrytá a všechny prostředky umělé inteligence dnes umí identitu navodit takovou, že už nejen laik ale často i expert přemýšlí o tom, jestli deepfake je skutečně deepfake, nebo jestli to je autentická fotografie, video nebo autentický projev toho konkrétního člověka.
V takové situaci potřebuje mít stát z druhé strany dostatek nástrojů, dostatek financí a dostatek odborníků pro to, aby zločinu mohl čelit. A to je teď na stole a tomu se musíme věnovat.
Celý rozhovor s Lenkou Bradáčovou najdete v podcastu Tajná složka na HeroHero, Patreonu a Forendors.
