Reportáž z Estonska: „Nesnáším Evropu! Nezabíjíme lidi, ale idioty!“

Narva, estonské město na samotné hranici s Ruskem, působí na první pohled klidně. Řeka odděluje dva světy a most přes ni je jediným přísně hlídaným legálním přechodem. Na estonskou stranu dnes mohou vstupovat už jen pěší — provoz aut je zastaven. Přístup ke hranici lemují betonové ježky, protitankové zátarasy a posílené hlídky. Estonsko, víc než většina Evropy, bere hrozbu z východu smrtelně vážně.

Právě tady, na místě, kde se evropská jistota mění v tenkou hranici reality, zazněla věta, která shrnuje atmosféru celé oblasti. Jedna z žen, přicházející pěšky z ruské strany, když zahlédla reportéra Odkryto.cz, prudce vyjela: „Nesnáším Evropu! Nezabíjíme lidi, ale idioty! Jen přijeďte do Ruska, jestli máte odvahu!“.

Nebyl to výkřik náhody. Byl to komentář člověka, který se cítí být součástí světa přesvědčeného, že Evropa je slabá, nepřátelská a zaslouží si být zastrašena. A podobná slova tu nezní výjimečně.

Narva má specifickou identitu. Více než 80 procent obyvatel tvoří ruskojazyčná populace. Jde o prostor, kde se potkává estonská státnost, ruská kultura, postsovětská historie a současná geopolitika. Pro Estonsko je to místo s historickou váhou, ale také prostor, který Moskva může považovat za potenciální slabinu.

Není divu, že právě sem se upínají obavy i bezpečnostní plány. Estonsko otevřeně říká, že by Narva mohla být jedním z prvních cílů případné ruské agrese. I proto tu vznikají nová opatření: kromě zátarasů se počítá také s vybudováním vojenské základny.

V Tallinnu, na opačném konci země, ale v téže bezpečnostní realitě, řekl předseda zahraničního výboru parlamentu Mihkel Mihkelson slova, která znějí jasně:
„Ukrajinská vlajka na našem parlamentu není symbol, ale varování. Pokud Evropě nebude záležet na nezávislosti Ukrajiny, dopadne to jako v letech 1938 a 1939 s Československem.“

Estonsko je v evropské bezpečnostní debatě dlouhodobě nejaktivnější. A nejen v rétorice. V roce 2024 se stalo první zemí Evropské unie, která schválila zákon o konfiskaci zmrazeného ruského státního majetku ve prospěch obnovy Ukrajiny. Zatímco jiné státy diskutují, Estonsko koná.

Žena pod tlakem
V Narvě pak naše cesta vedla ke starostce Katri Raikové, která dlouhodobě čelí tlakům prorusky orientovaných aktivistů. Opakované výhrůžky, útoky na její osobu i snaha dostat ji z funkce nejsou politickou debatou — jsou instruktážním příkladem toho, jak ruský vliv pracuje s cílem zastrašit a rozložit evropské vedení měst na hranici. Přesto působí klidně a pevně.

„Narva je součást Estonska. A Estonsko je součást Evropy. Tečka,“ říká.
Starostka dnes převzala i knihu Ruský Klondike v Česku od novináře Jiřího Hynka, v níž sama vystupuje jako hlas regionu, který chápe ruský vliv nejen z mapy, ale z každodenní zkušenosti.

Na přechodu se dnes potkáváme s lidmi, kteří se vracejí z Ruska. Někteří mají německé či jiné unijní pasy, ale jejich postoje směřují jednoznačně k východu. Mluví o Putinovi s úctou a o Evropě s pohrdáním.
Když za jednou skupinou zaklapne brána, zůstává po nich ve vzduchu ozvěna věty:
„Jen přijeďte do Ruska, jestli máte odvahu.“

Narva je dnes předvoj. Místo, kde Evropa cítí na kůži, co znamená mít agresora za řekou. Estonsko varuje, že může být první na ráně. A otázka zní, zda to Evropa bere dost vážně.